Na nebe kreslím si pastelkou,
snad se mi objeví duha
na ní napíšu rumělkou,
zda-li má láska být chudá.
Chudá jak potulní malíři,
po kapsách pár tvrdých skýv
a večer v rozbitým talíři,
šlapou si po nadějích.
Rf.: Já se ptám,komu z vás láska schází
a komu stýská se v tmách,
kdo si z vás korunou hází
pro štěstí.
Komu z vás,komu z vás láska schází
a kdo si na hvězdu sáh,
kdo našel penízek v mlází pro štěstí
v neštěstí.
Pozdrav ti napíšu inkoustem
a vím, že každičkou chvíli
hádáš ses kýmkoliv jaká jsem,
sešíváš na srdci díry.
Láska je paleta s barvami,
jsem obraz a ty jsi můj malíř,
daleko, za lesy, řekami
má i láska z nevěry pranýř.