Ranní vstávání nejde mi do jména,
výkřiky skřivaní nejsou má doména,
pletu si kroky a nemůžu zaostřit zrak,
my s cejchem sovím musíme po ránu spát.
Ranní vstávání a kafe od Žida,
stojím a nevnímám,jak socha Davida,
těžko mne probere polibek tisíce múz
a když si nedáš říct,tak to odvážně zkus.

Rf.: Chce se mi spát,
už ten pocit kouzlem hladí,
znovu jít spát,
snům se vkrádat do podhradí,
tak jemně,tak prakticky,
ostře a takticky
dobýt tu nejvyšší věž,
a tak si říkám : „Jen lež“!!!

Ranní vstávání nevoní pod nosem,
strach mi nahání,budím se úkosem,
jak mám svítání zahrnout do priorit,
když kouzlo nočních sfér propálí sluneční svit.
Ranní vstávání v zrcadle cizí tvář,
půvabu šlépěje dal kdosi pod oltář,
zírat do tajů protivných,pracovních rán,
už se mi nechce,promiňte neotvírám.

Ranní vstávání nejde mi pod kůži,
milá jsem,příjemná,jak trny na růži,
jenom ta Šípková chápe,jak těžko mi je,
mou ódu na radost nahradí litánie.
Ranní vstávání,co postel jiný mrav,
k čertu :“Svítání,ustel si na marách“!!!
Já ti s klekáním představím úžasný chór,
tak na mne neťukej dřív,než zmizíš tam za obzor.

Ranní vstávání sousedi nevěří,
to už prý přeháním,budím se k večeři,
v soumraku posnídám po česku chleba a sůl,
kdo brzo vstává a rád,je prostě podle mě vůl …