Někdy mám pocit,že vím co bych neměla,
někdy mám pocit,že ztrácím svého anděla.
Odlétá pryč ten,co byl se mnou tolik let
a mě to nutí přemýšlet …

Kladu si vinu a vím,že bych neměla,
žít v něčím stínu pro klid svýho anděla.
Hlavu má v dlaních ten,co mne složil z vět,
tisíckrát bolí přemýšlet …

A tak tu čekám na tvou skrytou pravdu minulou,
strašně se lekám,až se sejdem v bodě pod nulou.
I tvrdá pravda je lepší než-li lež
a já to zvládnu,to mi věř.

Víš,jak je těžký cítit,co bych neměla,
za vozem pěšky stíhat svýho anděla.
Pod rouškou zklamání hořet jako vích.
Proč jsi to mi to neřek dřív.
Proč jsi mi to neřek dřív.
Proč jsi mi to neřek o život dřív …