Ptal se mne jednou jeden pán,
proč píšu smutný písně.
Po chvílise ptal druhej pán,
proč vypadám tak přísně.
Když přišel třetí další den
a už votvíral pusu,
řekla jsem jen jenom :Prosím Vás,
vždyť je to jen věc vkusu.

Písně se do mne skládají,
tak jako do vět slova.
V nich není problém potají
se znova zamilovat
To se pak zblázním do prince,
potají za ním lítám,
když v něm pak najdu cizince,
tak dveře vedou zas nikam.

To je pak těžký pánové
být kladně naladěna,
Posté začínat pro nové
posté být zasažena.
To ať chcete, či nechcete,
písně vám vyjdou smutný,
je jedno, jestli nosíte
kalhoty, nebo sukni.

Napsal mi jednou jeden pán,
že roztančím i víly,
že jednou lásku nachytám
že se mý písně mýlí
Můj milý pane Maigrette,
věřte, že pořád plavu,
jsem žena s duší děvčete,
co často ztrácí hlavu.

Takhle to chodí v životě,
tak to chodí v mých písních.
Bose a nebo obutě
si třeba lásku vysním
Jednou pak s vlasy nakrátko
budu se cítit skvěle
a písně budou drobátko
šťastné a převeselé.

Leč zatím, milí pánové
strpení se mnou mějte,
držte se v kličce časové
a pořád neskuhrejte.
A až vám v rámci zpívání
z pódia pošlu pusu,
řekněte prosím své paní,
že je to jen věc vkusu.

Ptal se mě jednou jeden pán
Proč vůbec píšu písně……..