Deset dní se ti bráním
a počítám,že ledová tříšť
mi označí pramínky skrání,
pokusy o smír,těžko napravíš hřích.

Rf: A tam,kde dřív bylo přání,
kde byl můj úkryt,kamś mě chodíval hřát,
je vyprahlá poušť,snad studený pól
a hlubina dnů a falešný tón.

Už několik let mě pálíš
a počítám,že popel a prach
mi lemují obrysy tváří,
na březích duše se usadil strach.

Už tisíc let těžce dýchám,
lapený zvíře nebo ubitý pták.
Alespoň na náznak účasti čekám,
že jednou přijdeš a budeš se ptát.

Můj dětský sen je pryč,podloubím utíkám,
někdo mi hodil klíč,jenomže nevím kam.
Zazvonil o chodník ve světle měsíčním,
zbývá mi deset dní,pak se snad vyléčím …