Neumím ti říct,co cítím,
vlastně to nevím.
A co je přesně vědět a co necítit.
V labyrintu mojí duše
jsou stovky mrtvých vteřin
a ty ani živou vodou nedokážem probudit.
Ani ty, ani já….

Tak co mi to tu šeptaj hlasy
tam u nožiček brýlí,
vždycky všechno dobře vědí, jich se to netýká.
Do háje pošlou všechny skutky,
ať černý nebo bílý,
ale žádnej z nich si s tebou v peří netyká.
Jenom já, ty a já…..

 Až se jednou zase najdu
natáhnu si křídla
a po elipsách začnu stoupat k vědomí,
pak bude pozdě honit Bycha,
a sešít starý kabát,
pak snad pochopíme, jak jsme  byli pitomí.
Právě ty a já, ty a já…..